Ondřej Tollinger

Czech Republic
log in to view email
https://www.youtube.com/channel/UCirCKFKn-HY8IKCF9ekXHcw
8 summits reached
8 ascents tried
Registered
August 6, 2020
Last logged
October 23, 2020

The active challenges

Highest points of European countries 16%

  • Grossglockner, 3 798 m  

    Grossglockner, 3798m
    Aug 21, 2020
    Výstup na nejvyšší horu Rakouska

    Video z výstupu: https://youtu.be/GldtBBwN4sY

    VLOG z výstupu: https://youtu.be/PGSei7DzrWE


    Vždy, když se vracím z jedné cesty, zmítá mnou mírná deprese. Proto začínám plánovat další šílenost, abych depresi překonal. Podobné to bylo s myšlenkou na vylezení nejvyšší hory Rakouska, která se stala realitou ještě při cestě Islandem. Den před koncem islandské cesty jsem se totiž závazně přihlásil a otevřel tak dveře novému dobrodružství.

    Od Islandu uběhlo 39 dní a už tady byla další cesta, která mě vedla do sousedního Rakouska.Tedy myslel jsem si, že to bude pouze o Rakousku. Noční přejezd byl bez komplikací a v blízkosti hory jsem se s naší partou ocitl kolem 2 ráno. Před výstupem jsem se stihl tedy ještě přibližně 4 hodiny prospat pod širákem. Což znamená, že jsem vstával nějak kolem 6. Poté proběhl přesun na parkoviště pod horou a vyrazilo se těsně před 7. 

    Prvních 300 výškových metrů k první chatě zabralo asi 50 minut. K druhé chatě se šlo také pohodově, a navíc od první chaty nebyla daleko. Ostatně celá cesta na vrchol má "jen" 9 km. Trochu komplikace je převýšení. Pro představu je to jako 3x během jednoho dne vyjít na nejvyšší stavbu světa Burdž Chalífa v Dubaji. Samozřejmě bez použití výtahu oběma směry. Podle hodinek jsem vystoupal 1960 výškových metrů. Pokud u nejvyšší stavby vezmu v potaz pouze výšku, kam až jezdí výtah, plus mínus je to podobné. Zpět však k mé cestě. Od druhé chaty nás čekala ještě delší polovina cesty. Zdálo se však, že kolem 2 odpoledne můžeme být na vrcholu. Náš průvodce Dan pro nás vybral lehčí trasu a byl jsem za ní rád. S lezením zatím moc zkušeností nemám a přímá trasa po hřebenu se nejevila optimálně pro naši skupinu. 

    Konečně to bylo tady. Nádherný pohled na Grossglockner. Horší však bylo, že jsem uviděl cestu, která nás ještě čekala. A ještě horší bylo, že počasí se odpoledne mohlo kazit. No a zde pod horou nastal moment, kdy je vhodné se navázat na lano, protože na tomto místě začínal ledovec. Samozřejmě mnoho lidí tuto cestu šlo bez lana, ale když už jej člověk nese, byla by škoda ho nepoužít. O to více, když člověk slyšel o někom, kdo se před pár týdny propadl do 20 metrů hluboké trhliny. 

    Přechod po ledovci i mírné lezení před poslední chatou mi nedělalo žádné komplikace. Myslím, že ani nikomu jinému z naší celkem pětičlenné skupiny. Akorát se nám podařilo nabrat mírné zpoždění a bylo nám jasné, že dříve jak v půl 3 na vrcholu nebudeme. O to více nepotěšilo, když kolem vrcholu prošlo několik mraků. Žádný však naštěstí nepřinesl déšť. Prozatím byl strach z nepřízně počasí zažehnán. Následující úsek předcházející další části ledovce se šel velmi dobře. Komplikace nastala až při nástupu na strmější část ledovce, kde ve vyšlapané pěšině tekl slabý potok. Shodou okolností jsem potkal skupinu Čechů, kde paní komentovala ostatní, jak jsou šílení, že jdou bez maček. Musím se přiznat, že měla pravdu. Po několika metrech jsem se rozhodl i já vyndat mačky a zbytek cesty před nástupem na skálu dojít v mačkách. Jenže na té šikmé ploše s tekoucí vodou bylo nasazování maček opravdu komplikované. Kdybych zde byl podruhé, určitě si je nasadím rovnou dole na rovině. Díky nim byla následující cesta o poznání jednodušší. Mačky totiž zvednou mírně nohu a tekoucí voda krásně proteče pod botou, a ne kolem ní. A dalším plusem byla přímá cesta přes led a nemusel jsem kopírovat klikatou cestičku. 

    A teď už mě čekala pouze ta nejnáročnější část z celého výstupu. Musím se přiznat, že jsem si tento závěr opravdu užíval. Začátek dal sice zabrat, ale potom už se lezlo poměrně dobře. Cestu akorát komplikovalo množství lidí vracejících se z vrcholu. I přesto však cesta krásně ubývala až do doby, než se mi ukázal vrchol Grossglockneru. Cesta se zde mírně komplikuje a krásně jsem viděl, že jedna chyba může znamenat pád na jednu nebo druhou stranu. Abych byl upřímný, nechtěl jsem padnout ani vpravo ani vlevo. Jednalo by se totiž o téměř jistou smrt. I přesto jsem se s jedním kolegou rozhodl pokračovat dále přes Malý Glockner až k tomu velkému. Druhý kolega se rozhodl počkat na průvodce a jištění. Nebyl to špatný nápad, ale já si užíval ten adrenalin a pocit, že nesmím udělat žádnou chybu.

    Poslední přitažení rukou, narovnání, poslední kroky před vrcholem a následně se před mýma očima otevřela neuvěřitelná krajina. Počasí se udobřilo a nechalo mi otevřené okno do celých rakouských Alp. Samozřejmě jsem si došel udělat fotku u kříže a dal vrcholové pivo. Bylo to naprosto úžasné. Před sebou jsem viděl i téměř celou cestu, která byla za mnou. Respektive ta, která mě čekala ještě při sestupu dolů. Průvodce Dan však naší skupinu nenechal zas moc dlouho relaxovat. Čas totiž stále plynul. Ne, že by tomu bylo někdy jinak, ale bylo třeba zahájit sestup. Odbila totiž 4 hodina, která označovala, že máme poměrně větší zpoždění. 

    Při sestupu průvodce volil jištění pomocí slaňovacích tyčí. Musím se přiznat, že i když cesta dolu nebyla rychlá, byla alespoň zcela bezpečná. Veškerý strach byl tedy pryč a bohužel s ním i většina adrenalinu. Obavu vyvolalo snad jen pár padajících kamenů, ale ani to nebylo žádné velké drama. To největší drama se konalo při sestupu potokem, opět jsem to chtěl zkusit bez maček. I když se říká, že do stejné řeky dvakrát nevkročíš. Abych to zkrátil, opět jsem si na nejméně vhodném místě nasazoval mačky. Od té doby jsem si myslel, že veškeré drama mám za sebou a teď už mě bude čekat jen krásná cesta dolů. Jako už několikrát, opět jsem se velice pletl. O tom však až později. 

    Kolem 6 večer přicházíme k první chatě. Na celou skupinu přišla únava a také hlad. Bylo třeba si dát malou pauzu, ale člověk aspoň věděl, že má za sebou tu nejtěžší část. Já jsem však loboval za to, ať rychle pokračujeme k druhé chatě, protože před námi bylo stále jedno krátké lezení a ledovec. Ani ne o hodinu a půl později již odhazujeme lano a konečně nacházíme zase pevnou půdu pod nohama. Já si oddechl, protože boření a klouzání po sněhu jsem si moc neužíval. Za kameny jsem byl vlastně rád, alespoň na následujících deset minut. Stačil totiž jeden špatný krok a došlápnutí na vrtkavý kamen, který zapříčinil můj pád. V ten moment jsem uviděl svoji nohu, jak je velmi nepřirozeně ohnutá a já rychle vyskočil, abych se ujistil, že to nemůže být zase až tolik zlé. První myšlenky v hlavě na zlomeninu jsem rychle zahnal a ujistil se, že na nohu dokážu došlápnout. Jenže nepříjemností bylo, že to bolelo. Udělal jsem několik rychlých kroků a potvrdil si, že k chatě dojdu. Toto tvrzení se opravdu splnilo a u chaty jsem od Dana dostal stahovací obvaz. Nebyl jsem si jistý, co z toho může být, ale cítil jsem, že kotník trochu bolí. Pauza na chatě se protáhla o jednoho Radlera a o jednu ne zrovna chutnou polévku. Důležité je také dodat, že se občerstvení protáhlo skoro do 19:40. Sluníčko zašlo za obzor a já zahájil další sestup o pár minut dříve než ostatní. I kvůli světlu, které postupně mizelo. Asi o 15 minut později jsem si již nasazoval čelovku. Následujících 20 minut se šlo poměrně dobře, ale bolest v kotníku se postupně rozjížděla. Zatnul jsem zuby a chtěl jsem dojít k poslední chatě, kde si obvaz převážu. Netušil jsem, zda bude dobré nohu povolit. Zdálo se mi, že je poměrně dost utažená. Konec k poslední chatě jsem již doslova dopajdal s celou skupinou. Nechal jsem si převázat obvaz. Jenže povolení opravdu k chůzi moc nepomohlo. Většinu z poslední části jsem ve finále sestupoval opřen o Dana. Díky mé osobě se náš návrat protáhl o nějakých 30 až 40 minut s příchodem k autu kolem 22:30. Musím však poděkovat všem ze skupiny, protože nikdo mi to nedával za vinu a nikdo si nestěžoval. Naopak se mi každý snažil být nápomocný. 

    Další část výletu se kvůli počasí, a hlavně kvůli mně trochu zjednodušila. Důležité však bylo, že bolest začala poměrně rychle ustupovat a já se mohl následující den odpoledne postavit bez komplikací na obě nohy. Co je však podstatné, v životě jsou momenty, kdy jsem rád, když v lidech kolem sebe mohu najít oporu. Toto pravidlo platí o to více, pokud je člověk v horách, kde pomoc může doslova zachránit život. To sice nebyl můj případ, ale byl jsem rád, že mám kolem sebe úžasné lidi, o které jsem se mohl doslova opřít. 

    https://youtu.be/Gld..., https://youtu.be/PGS...

  • Hvannadalshnukur, 2119m  

    Hvannadalshnukur, 2119m
    Jul 3, 2020 / Jul 1, 2020 - Jul 12, 2020
    Island - pohádka nás nečekala

    Video z výstupu = http://https://youtu.be/3r0Zko1b18A

    Od úpatí nejvyšší hory Islandu jsem zahájil výstup v 6:13. Tomáš teda čas mírně korigoval, ale plus mínus to sedělo. Bylo pod mrakem a ledovec nebyl vidět, i když se Tomáš snažil výstup idealizovat možností vystoupat nad mraky, reálně tomu ani jeden z nás nevěřil. Bohužel pro nás, ne tedy v ten moment, se nám opravdu podařilo nad mraky vylézt. Ten pocit byl úžasný a nemohl jsem se nabažit pohledů. Plusem bylo také to, že jsem již věděl, jak se vyhýbat trhlinám a nespadnout do nich. Před vrcholem je krásná rovinka, kde se jde přibližně dva kilometry a nejvyšší vrchol se krásně přibližuje. Jenže po rovině v mačkách se nešlo úplně lehce, nepomohl ani silný boční vítr a před nástupem na vrchol (první fotka níže), jsem neměl žádné síly. Tomáše jsem poprosil o zastavení a v ten moment jsem viděl, že je na tom podobně jako já. Ještě pár minut před tím jsem přemýšlel nad tím, zda posledních 200 výškových metrů zvládnu a zda by nebylo lepší zůstat pod vrcholem a otočit to. Jenže když jsem viděl, že parťák je na tom podobně a že cíl máme na dosah, nehodlal jsem to otočit. Nikdo z nás totiž nemohl jít kvůli trhlinám sám. Pomohla také krátká pauza. Získal jsem pár sil a věděl, že více odpočívat nedává smysl. Mráz, led a vítr není ideální kombinace pro relax v horách. Poslední metry jsem úspěšně pokořil a najednou jsem stál na vrcholu. Byl to úžasný pocit, akorát vítr nám nedovolil si zde dát odpočinek a vypít vrcholové pivo. Na něj však došlo hned pod vrcholem, kde byla předchozí pauza. Potom jsem rozhodl, že sundáme mačky a vyrazíme jen v botách. Ukázalo se to jako ideální řešení. Sníh se totiž odpoledne začal bořit a z kopce se šlo doslova samo. Návrat byl tedy rychlý a žádná komplikace nenastala. Kolem půl 7 večer jsem byl už zpět u auta a myslel jsem si, že to nejhorší mám již za sebou. Jenže to jsem se šeredně pletl, protože ledovec mi chtěl ukázat, že ani malé chyby neodpouští. 

    https://youtu.be/3r0...

  • Djeravica, 2656 m  

    Djeravica, 2656m
    Jul 26, 2019 / Jul 19, 2019 - Jul 28, 2019
    Šílený Balkán

    Video z výstupu = https://youtu.be/iA7eLArG6SI

    Pod horou je malá obec Gropa e Erenikut, kam směřovala naše cesta. Vzhledem k tomu, že se jedná poměrně o lehký výšlap, tak se zastavilo na oběd ve městě Peć. Což se ukázalo jako chyba, protože i když se dočtete, že cesta z městečka Junik do obce Gropa e Erenikut není dobrá, tak ona je spíše opravdu hodně špatná. Sice se tam pracuje na zlepšení, ale věřte, že s Fordem Fiestou se dostat po takové cestě pod horu opravdu nedalo. Když už jsem snažení vzdal a nechal auto v malé zatáčce (bez ohledu na to, že druhý člen naší dvoučlenné výpravy mi říkal, ať to auto netrápím už dávno), tak jsem ani nestihl nasadit pořádně batoh na záda a v dálce jsem uslyšel auto. Pán zastavil a pomohl nám asi s devíti kilometry cesty, která byla opravdu extrémní, a i když nás nechal asi 3 km od zmíněné obce, tak nás vlastně zachránil, respektive naši cestu tento den. Poté vše probíhalo prakticky v běhu. Stan se postavil někde mezi sruby u potoka a časově nám bylo jasné, že se na vrchol můžeme dostat ještě za světla. Myslím, že máme možná časový rekord nejen při výstupu, ale i při sestupu. Štěstí nám přálo natolik, abychom se dostali na vrchol, ale zas ne tolik, aby nás nezastihla bouřka. Nehledě na silnější studený vítr jsem ještě vyndal drona, zkusil udělat pár záběrů a poté již sprintoval dolu. Druhý člen výpravy mě za moment dohnal a pak pokračoval prakticky náš běh ke stanu. Přehnalo se přes nás pár kapek a když už se zdálo, že vše bude konečně bez komplikací, tak nás u jedné salaše nepříjemně překvapila smečka psů, která se za námi rozběhla a kdyby je bača nezahnal zpět, tak nevím, jak to mohlo dopadnout. Ke stanu se přišlo se západem Slunce a pomalu jsem nestihl ani pořádně dát věci do stanu a začalo zase pršet. Závěrem se snad dá jen říct, že vlastně vše bylo úplně dokonale načasované a vše vyšlo na jedničku, akorát ta hvězdička tam přece jen chybí, protože časově to bylo extrémní. 

    https://youtu.be/iA7...

  • Dobra Kolata, 2528m  

    Dobra Kolata, 2528m
    Jul 25, 2019
    Šílený Balkán

    Při sestupu ze Zle Kolaty se nám zachtělo vylézt ještě i na tu Dobrou. I když si myslím, že Dobra je ve finále možná ještě složitější než ta Zla. :)

  • Zla Kolata , 2534m  

    Zla Kolata , 2534m
    Jul 25, 2019
    Šílený Balkán

    Video z výstupu = https://youtu.be/6S2NAJRC9UM

    Cílem výpravy v Černé Hoře byla Zla Kolata (2534 m). Začátek byl ve vesnici Vusanje. Při příjezdu jsem si všiml albánské vlajky, ale až později jsem pochopil proč jí zde mají. V této vesnici žijí převážně Albánci. Já jsem již dopředu zařídil ubytování u jedné rodiny, která také byla Albánská. Co mě ale překvapilo nejvíce byla jejich přátelská atmosféra. První večeře proběhla zcela v rodinném duchu u jednoho stolu a paní domácí nám uvařila tradiční speciality, což dokreslovalo tento kouzelný večer. Další ráno začalo poměrně brzkým vstáváním, protože to byl den D naší výpravy. Já měl již batoh připraven a hodil jsem do sebe menší svačinu. Poté se vyrazilo na cestu. Po několika kilometrech jsem si všiml, že u cesty je salaš, kde nabízejí nějaké občerstvení a padlo rozhodnutí, že po cestě zpět zkusíme otestovat. Celá cesta byla naprosto úžasná, a vůbec ne komplikovaná. Samotný závěr sice nebyl lehký, ale ne neřešitelný. Ruce je třeba zapojovat minimálně a spíše může dělat problém psychická stránka, tak jako se to stalo nám. Přemýšleli jsme nad tím, co zapříčinilo v minulosti pád dvou Čechů a kam asi spadli. Nám se naštěstí nic nestalo, a to i přesto, že kromě Zle Kolaty byla zdolána i Dobra Kolata (2525 m), která je ve finále možná náročnější než ta Zla. Cesta zpět již byla "pohádková", i s avizovaným občerstvením při salaši. 

    https://youtu.be/6S2...

  • Maglic, 2387m  

    Maglic, 2387m
    Jul 21, 2019
    Šílený Balkán

    Video z výstupu = https://youtu.be/U-X8miW67gE

    Hlavním cílem v Bosně pro nás byla nejvyšší hora Maglič s výškou 2386 m. Náš výstup začal ještě na Bosenské straně, avšak pokračoval k jezeru Trnovačko, které již leží v Černé Hoře. Došlo tedy na ilegální překročení hranic. To nás však netrápilo, protože následující den jsme se vraceli zpět do Bosny. Výstup na samotnou horu od jezera není náročný a měl by ho zvládnout každý. Je potřeba si dávat pozor na podjíždějící suť.  Byl jsem sám svědkem nepozornosti jedné ženy, která si po pádu zranila nohu a byla následně dopravována zpět do bezpečí. Náš návrat se naštěstí odehrál bez komplikací.

    https://youtu.be/U-X...

  • Kékes, 1014m  

    Kékes, 1014m
    Sep 17, 2016
    Vlakem do Maďarska

    Nejvtipnější výstup s cestou vlakem z Prahy přes Budapešť a přenocováním u vrcholu.

  • Musala, 2925m  

    Musala, 2925m
    Jul 5, 2015
    Pohoří Rila

    Dosažení nejvyššího vrcholu Bulharska v rámci přechodu pohoří Rila.